Lenka Bydžovská - Karel Srp

Adresát Jindřich Honzl. Dopisy a scénické návrhy Jindřicha Štyrského z Honzlovy pozůstalosti

Rozsáhlá pozůstalost divadelního režiséra a teoretika Jindřicha Honzla (1894-1953) obsahuje mimo jiné také zajímavou korespondenci s malířem Jindřichem Štyrským (1899-1942), dokreslující dosavadní znalosti o vzájemném vztahu a spolupráci těchto autorů i o životním stylu meziválečné avantgardy. Do písemného dialogu výrazně vstupují dvě další osobnosti: nepřímo básník Vítězslav Nezval (1900-1958), na něhož se oba často odvolávají, přímo - vlastními dopisy týkajícími se Štyrského - malířka Toyen (1902-1980). Všichni jmenovaní si byli blízcí uměleckými názory, ve dvacátých letech patřili k Devětsilu a roku 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR. V Honzlově pozůstalosti poutají přirozeně hlavní pozornost dokumenty vztahující se k divadelním projektům, jichž se Štyrský účastnil. Štyrský se zabýval scénografií soustavněji jen ve dvou krátkých obdobích svého života, poprvé v sezoně 1928-1929 v Osvobozeném divadle, podruhé v polovině třicátých let. Naprostou většinu svých návrhů vytvořil právě pro hry režírované Honzlem, přičemž podíl každého z nich mnohdy nelze přesně rozlišit. Z tohoto hlediska přináší jedinečné svědectví soubor Štyrského dopisů, poznámek a scénických návrhů pro Honzlovu inscenaci Učitele a žáka od Vladislava Vančury v Zemském divadle v Brně roku 1930. Ukazuje se, že Štyrský zde do důsledku uplatnil principy artificielismu, které díky promítání převedl z plochy obrazu do jevištního prostoru. Vedle rozmanitých pracovních zpráv se v Honzlově archivu zachovaly rovněž ryze osobní dokumenty, blíže osvětlující okolnosti Štyrského hospitalizace v Paříži v létě roku 1935: Honzl tehdy z Prahy pomáhal Toyen získat u jednotlivých nakladatelů potřebné finanční prostředky k uhrazení léčby. Poslední téma přináší dopis z roku 1940, nabádající Honzla, aby se ani za protektorátu nezpronevěřil surrealismu.

< zpět