Marcel Pencák

Nástup architektonické moderny a c. k. Česká vysoká škola technická

Na konci 19. století se začaly formovat myšlenky architektonické moderny, které měly dopad i na vzdělávání mladých nadějí tohoto oboru v českých zemích. Střediskem výuky ovlivněné novým směrem se postupně stala Uměleckoprůmyslová škola v Praze, od roku 1898 vedená Janem Kotěrou. Naopak před moderními tendencemi se uzavřela pražská technika, kde architekturu vyučovali konzervativní profesoři Josef Schulz a Jan Koula. Na přelomu století se však právě zde sešla skupina mimořádně talentovaných studentů v čele s Pavlem Janákem, kteří pokládali systém výuky na své škole za zastaralý a chtěli dosáhnout jeho přizpůsobení novým poměrům. Své názory uplatňovali prostřednictvím Spolku posluchačů architektury na technice, který založili v roce 1900. Proti situaci na technice vystupovali pořádáním výstav mimoškolních prací svých členů a přípisy profesorskému sboru. V nich spolek vyjadřoval nesouhlas s důrazem, který škola kladla na poznávání forem a tvůrčích postupů antické a renesanční architektury, s nadměrným zastoupením neodborných předmětů a čistě mechanickou prací při rýsování podle historických vzorů. Inspirováni Kotěrovou pedagogickou činností členové spolku chtěli, aby i jejich škola podporovala individuální rozvoj studentů a věnovala větší prostor samostatnému projektování na podkladě moderních tvůrčích zásad. Žádný požadavek však nebyl ze strany vedení architektury na technice nikdy splněn. Po odchodu silné Janákovy generace začal spolek ideově stagnovat a jeho veřejná aktivita slábla. Před první světovou válkou se dokonce postavil proti nejnovějším proudům, tehdy reprezentovaných tvorbou kubistických architektů. Na aktivity svých zakladatelů spolek znovu navázal až na počátku dvacátých let, kdy se výuka na technice dostala do konfrontace s nastupujícími mezinárodními slohy.

< zpět