Mariana Holá

Fascinován průmyslem. Fotografické práce Vladimíra Hipmana ze třicátých až padesátých let 20. století

Studie věnuje pozornost dosud jen povrchně známému fotografickému dílu Vladimíra Hipmana (1908-1976). Hipman, školením architekt, který pracoval rovněž v oborech výstavnictví či grafický design, vytvořil své nejzávažnější práce v oblasti fotografie s tématy průmyslu a fyzické práce. Od roku 1934 spolupracoval s Báňskou a hutní společností. V následujících deseti letech tu zhotovil stovky snímků z rozličných závodů a provozů firmy, které lze zařadit do silného proudu nové věcnosti a konstruktivismu. Vyvrcholením Hipmanovy předválečné práce byla samostatná výstava Ocel ve fotografii, jež se v roce 1938 konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Již tady si Hipman vyzkoušel narativní řazení fotografií, které pak použil ve své stěžejní knize Práce je živá (1945). Kniha shrnuje znaky předválečné fotografie a zároveň vytyčuje některé ze směrů, jimiž se bude obor ubírat v letech padesátých. Pro snímky v ní uveřejněné je charakteristická umírněná modernost a realistické pojetí fotografického portrétu, jež byly zřejmě příčinou pozitivního přijetí Hipmanových prací na přelomu čtyřicátých a padesátých let, stejně jako faktu, že on sám byl vnímán jako otec socialisticko-realistické fotografie průmyslu. Autorovu silnou pozici v padesátých letech umocnila také jeho teoretická činnost. Zásadní je jeho publikace Fotografie v těžkém průmyslu (1952), která se na první pohled ostře vymezuje vůči předválečné avantgardní fotografii, při pohledu druhém je však patrné, že se některé vlastnosti moderních snímků snaží nepozorovaně ospravedlnit a zařadit do nového kontextu ideologických požadavků fotografie socialistického realismu. Sama tehdejší Hipmanova fotografická tvorba se socialistického realismu dotkla jen nepatrně - zapojila se do něho zejména tematikou průmyslu, která byla v tomto období frekventovaná.

< zpět