Marie Platovská

Vznik panelového sídliště jako typu osídlení. Zástavba pražského Červeného vrchu

Historie zakládání sídlišť "na zelené louce" a jejich urbanistického uspořádání je známa z nejstarších dob, teoreticky zpracovávána již ve středověku a renesanci. Ale až s teoriemi a projekty CIAM v první polovině 20. století přichází vzor, který byl reálně aplikován po druhé světové válce, v době bytové nouze. Panelová sídliště se stavěla po celé západní Evropě (zvláště ve Francii a Skandinávii), avšak masivního projevu dosáhla až v době socialistické výstavby v zemích tzv. sovětského bloku. Manifest CIAM a Athénskou chartu převzala česká architektonická avantgarda a dotvořila je do podoby programu časopisu Stavba 1932-1933. Vize avantgardních architektů, podporované též necessistními idejemi Karla Honzíka, se mohly uskutečnit až v podmínkách socialistické republiky. Ihned po únoru 1948 bylo znárodněno stavebnictví a sjednoceny soukromé architektonické ateliéry pod státní organizaci Stavoprojekt. Panelová výstavba a její hromadné rozšíření bylo určováno shora: od politického rozhodnutí k plánované ekonomice přes diktát paneláren k metodice a normám typizačního ústavu. Závěrečný článek tvořili architekti projektového ústavu a na úplném konci byla rodina. Základní kvalitu bytu představoval tzv. plošný standard, záleželo pouze na kvantitě bytových jednotek, úspoře času i materiálu. Dospělo se k typizaci, unifikaci a jeřábovým dráhám. V šedesátých letech byla umožněna veřejná diskuse, k řešení byli přizváni sociologové. Výsledkem bylo zvětšení plochy bytů a variace dispozic. Konkrétní aplikací obecního vývoje sídlišť je studie o urbanistickém vývoji Vokovic, od osídlení venkovského typu až k sídlišti pro deset tisíc obyvatel.

< zpět