Martin Krummholz

Stavební historie a krajinářská koncepce Lázní Libverda

Severočeské Lázně Libverda (Bad Liebwerda), situované na úpatí Jizerských hor, vznikly jako privátní šlechtická fundace rodu Clam-Gallasů, někdejších majitelů frýdlant- ského panství. Během několika dekád — na přelomu 18. a 19. století — byly odlehlé pastviny proměněny v oblíbené a společensky živé sezonní sídlo hraběcí rodiny a jejích hostů, jehož okolí bylo upraveno podle principů tehdy módních anglicizujících parků. Zdejší původní architektonické stafáže (památník založení lázní, obelisk, čínský most, orientalizující (turecký) pavilon, rybářská chýše či eremitáž) náležejí ke standardní výbavě raných krajinářských fundací, k jejichž předním domácím ukázkám lze Libverdu přiřadit. Libverdské lázeňské budovy i parkové stafáže navrhovali vesměs místní stavitelé pocházející z Liberce či Frýdlantu a působící v clam-gallasovském stavebním úřadu (Kunz, Otto, Effenberger). Urbanistické jádro Libverdy sestávalo ze dvou částí: Lázeňského a Panského okrsku. První tvořilo prostranství s pavilony pitných pramenů, budovami vanových koupelí, kolonádou a lázeňskými domy, ke druhému náležely zámek, divadlo a panské hospodářské budovy. Díky dochovanému a nově interpretovanému ikonografickému materiálu lze spolehlivě určit umístění i funkci jednotlivých staveb. Tvůrci pořizovaných vedut byli převážně pražští umělci (Josef Bergler, Karel Postl, Jan Berka) pohybující se v okruhu předního šlechtického mecenáše Kristiána Kryštofa Clam-Gallase. Navzdory devastaci v průběhu 20. století si komorní libverdské lázně do značné míry uchovaly svůj klasicistní ráz i urba- nistickou strukturu a patří spolu s Karlovou Studánkou k nejautentičtějším podhorským lázeňským lokalitám přelomu 18. a 19. století na našem území. Dobovými prameny a literaturou podchycený intenzivní kulturní život (hudbu a divadlo nevyjímaje) dokládá významnou úlohu krajinářských lokalit a lázeňských letovisek coby stěžejních společenských center éry osvícenství a před- moderního období.

< zpět