Martin Mádl

'MORS ET VITA, HYEMS ET AESTAS, LONGE ET PROPE': Carpoforo Tencalla's Paintings in Náměšť nad Oslavou

Malby Carpofora Tencally (1623-1685) v sale terreně moravského zámku Náměšť nad Oslavou patří k nejhodnotnějším freskovým cyklům ve střední Evropě 17. století. Osu programu maleb tvoří výjevy z mýtu o lásce Amora a Psýché. Jednotlivé obrazy zachycují rozchod obou milenců a cestu Psýché do podsvětí. Šťastné vyústění příběhu v podobě povýšení Psýché na Olymp a sňatku s Amorem, které ve výzdobě šlechtických sídel obvykle evokuje aktuální sňatkovou politiku objednavatele, však v Náměšti chybí. Pesimistické vyústění cyklu je tu navíc podtrženo alegoriemi, které se váží k lidskému strádání a utrpení. Vznik maleb byl dosud kladen do doby kolem roku 1675, neboť Tencalla krátce před tím pracoval v Olomouci. Náměšť tehdy patřila sotva dospělému Janu Filipu z Verdenberku (†1733), který měl celý život (i manželství) ještě před sebou - nenacházíme tu důvody, pro které by uvedené motivy zapojoval do výzdoby svého sídla. Takové důvody naopak nalézáme u hraběte Ferdinanda z Verdenberku (1625-1666), který zámek vlastnil od roku 1648 až do své smrti. Jeho život byl provázen řadou tragických událostí. Po úmrtí dvou dospělých sester a otce mu po krátkém manželství zemřely i dvě mladičké ženy, Marie Zuzana z Puchheimu (1630-1650) a Marie Maxmiliána z Valdštejna (1634-1654). Pohřební řeč nad jejich rakvemi pronesl ve vídeňském kostele sv. Michala barnabitský kazatel P. Florian Schilling. Schillingova kázání obsahují i některé motivy, které se objevují na náměšťských malbách - Cháronova bárka, brána podsvětí a také obraz Lásky, která trvá až za smrt. Domníváme se, že Tencallovy malby v Náměšti reflektují úmrtí dvou Ferdinandových manželek a vznikly mezi rokem 1654 a 1659, kdy se Ferdinand oženil potřetí. Vedle výtvarně příbuzných maleb v Červeném Kameni (1655) tak zřejmě patří k prvním Tencallovým dílům severně od Alp.

< zpět