Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCOARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts IndexEuropean Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)

Martin Mádl

„Pictori eventus visus est mirabilis…“ Španělský námět v malířské výzdobě kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech

V článku jsou interpretovány náměty posmrtných zázraků sv. Jana Nepomuckého na čtyřech fiktivních kobercích, které jsou součástí nástropní malířské výzdoby kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, provedené Václavem Vavřincem Reinerem kolem roku 1727. Zatímco dva z námětů byly v minulosti již určeny, další dva jsou v článku upřesněny s odkazy na dobovou literaturu. Větší pozornost je věnována motivu malíře, který ve svém ateliéru tvoří portrét sv. Jana Nepomuckého, pózujícího před umělcem. V předsíni čekají na dokončení obrazu dva kavalíři, z nichž jeden je podle černého dvorského šatu pravděpodobně španělským šlechticem. Podobný motiv najdeme i na malbě v novoměstském kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce (František Antonín Müller, 1738). Odjinud však vyobrazení uvedeného námětu neznáme. Námět malby nejspíš vyšel z knihy Cultus Specialis per bonum linguae usum exhibendus B. Joanni Nepomuceno..., vydané v Mohuči roku 1725. V knize se mimo jiné líčí příběh významného španělského dvořana, jenž upadl v nemilost krále a byl zbaven slávy i zastávaných úřadů. Rehabilitace se nakonec dočkal díky zázračnému působení Jana Nepomuckého. Šlechtic českého mučedníka spatřil ve snu a rozhodl se ho nechat namalovat. Objednaný malíř si však se zadáním nevěděl rady, dokud se mu jako model nenabídl samotný světec. Text mohučské publikace neupřesňuje, o kterém španělském šlechtici a malíři příběh vypráví. Příběh se ale snad mohl odehrát nedlouho po roce 1680, kdy se povědomí o Janu Nepomuckém rozšířilo do zahraničí díky Balbínovu životopisu ve třetím svazku Acta Sanctorum. Aristokratem by pak mohl být Gaspar Téllez-Girón y Sandoval, V. vévoda z Osuny (1625–1694), který vykonával některé vysoké úřady na španělském královském dvoře. V roce 1683 se stal obětí intrik, musel dvůr opustit, ale později byl rehabilitován. Jen o něco později podobný osud potkal Manuela Joaquína Álvareze de Toledo y Portugal, VIII. hraběte z Oropesy (1641–1707), správce a reformátora španělského státního hospodářství. Vyobrazení ve dvou pražských kostelích dokládá, že v Praze byl španělskému zázraku v daném období přikládán jistý význam, byť se nakonec nestal důkazem ani podkladem pro pozdější Janovo svatořečení. Lze uvažovat o tom, že motiv malíře tvořícího světcovu podobiznu, odrážel potřebu umělců podtrhnout význam jejich vlastní profese a zdůraznit úlohu umělců při instrumentalizaci nového kultu.



Kontakt na autora:

madl@udu.cas.cz


DOI: HTTPS://DOI.ORG/10.54759/ART-2024-0102

Plný text v Digitální knihovně Akademie věd ČR:
https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:3e574116-0192-4082-b3ce-89176b46d79b

< zpět