Michele Bacci

The Pisan Relic in Saint Peter of Vyšehrad and the Medieval Disputes about the Earliest Consecrated Altar 

Kostel sv. Petra na Vyšehradě hrál důležitou roli v posvátné topografii Prahy zformulované v polovině 14. století císařem Karlem IV. a jeho dvorem: v podstatě byl považován za jakousi lokální náhradu nejvýznamnější mučednické baziliky v Římě – sv. Petra. Císař proto také vynakládal veškeré úsilí, aby kultovní význam kostela zvýšil získáním zvláštních privilegií pro kanovníky vykonávající zde církevní obřady i jeho vybavením významnými relikviemi. Z těchto relikvií značně překvapivě nebyly nejdůležitější svaté ostatky přenesené z Říma, které Karel IV. v řadě případů obstaral, ale poněkud zvláštní relikvie, již našel téměř náhodou během pobytu v Pise v roce 1355: kus mramorové oltářní mensy zdobící oltář uctívaný v kostele San Piero a Grado v okrajové části města jako první oltář, který sv. Petr zřídil na italské půdě ještě předtím, než se vydal do Říma. Článek zkoumá důvod, proč Karel IV. začal v souvislosti s kultem považovat tento předmět za mimořádně důležitý. Zdůrazňuje ambivalentní proces, kterým byla od 12. století utvářena místně specifická posvátnost kostela San Piero a Grado: původně ryze lokální ústní pověst byla postupně přijímána jako úctyhodná tradice a pisánský kostel usiloval o její potvrzení odkazem na autoritativní textové prameny i pomocí účinné inscenace odrážející se v programu maleb. Ten vytvořil malíř Deodato Orlandi kolem roku 1300. Poněkud nečekané setkání Karla IV. s posvátným místem přispělo k  proměně kostela z pouhé lokální svatyně v poutní místo mezinárodního významu, i když pouze na omezenou dobu.

< zpět