Milena Bartlová

„Není možno se vzdát svobody myšlení“. Vincenc Kramář a marxismus 1945–1960

Vincenc Kramář byl významnou osobností českých dějin umění a muzejnictví v období mezi dvěma světovými válkami. Jeho působení v poválečné době se však dosud nevěnovala soustavná pozornost. Ačkoli v roce 1947 dosáhl sedmdesáti let, zůstal ještě dalších třináct let důležitou osobností české kulturní politiky. Studie vychází z kritického čtení Kramářových publikovaných i nepublikovaných textů a konfrontuje je s jeho aktivitami ve stejném časovém období v kontextu oborových a institucionálních dějin, jak jsou doložitelné na základě archivních dokumentů. Jejím cílem bylo zjistit, jaké strategie používal významný představitel předválečné kulturní elity k vyrovnání se s novou politickou situací, přitom zjednodušenou polaritu podlehnutí a odporu nepovažuji za vyhovující a přínosnou pro hlubší poznání. Hlavními osobnostmi, s nimiž je Kramářovo myšlení a působení konfrontováno, jsou Jaromír Neumann v generaci mladých stalinistů a Karel Teige v generaci násilím potlačené české levicové avantgardy. Ukazuje se, že jako jediný uznávaný historik umění u nás promýšlel koncem čtyřicátých a v padesátých letech originální a nedogmatickou, byť fragmentární a nesystematickou, marxistickou koncepci teorie a dějin umění. Navázal v ní zřejmě zejména na spisy Maxe Raphaela. Nejen že ji nezpracoval v soustavném textu, ale neuspěl ani s praktickým prosazováním jejích konkrétních kroků a opatření v kulturní politice. Jeho vliv se šířil nepřímo a neveřejně; jeho dědictvím se stala v druhé polovině padesátých a první polovině let šedesátých podpora snah o návrat tehdejšího československého umění i jeho teorie k modernistické orientaci a hodnotám avantgardy. Zároveň se Kramář ukázal jako představitel předválečné kulturní elity ze starší generace, který i po převzetí moci komunisty roce 1948 chtěl zůstat aktivní. Neodmítl svou předválečnou pozici, naopak se ji pokusil rozvinout. Studie také umožňuje poznat jeden z modelů tehdejší intelektuální práce, směřující k takové podobě marxismu, která by byla slučitelná s tradičním místním oborovým diskursem a zároveň intelektuálně uspokojivá.

< zpět