Pavel Brodský – Martina Šumová – Kateřina Lemberková

Kancionál táborský a malíři Ludvík a Kateřina Oberdorferovi 

Kancionál uložený v SOkA v Táboře je nejčastěji pokládán za jeden třídílný rukopis. Jde o práci Stanislava Kantora, pořízenou, jak svědčí dochované zápisy, pro literátské bratrstvo u kostela Proměnění Páně v Táboře. Stanislav Kantor rukopisy též vyzdobil. Objevuje se v nich řada ornamentálních iniciál nevalné kvality a neurčitého slohového názoru, které svým charakterem odpovídají práci amatéra nemající daleko k lidovému umění. Situace je však složitější. Soubor představuje ve skutečnosti dva rukopisy – jeden dvoudílný a druhý jednodílný. Dvoudílný kancionál (č. 183–184), datovaný léty 1578–1580, je výhradně prací Stanislava Kantora. Naproti tomu jednodílný rukopis (č. 182) se poněkud liší. Obsahuje sice shodnou ornamentiku, ale též figurální výzdobu. Navíc je datován rokem 1588, což dokládá, že jde o jiný rukopis, byť z ruky téhož písaře. V rukopise je dochována nepříliš četná figurální a heraldická výzdoba. Není sice vynikající, ale přesto se zřetelně liší od podílu Stanislava Kantora; jde nesporně o práci profesionálního iluminátora. Dochované zápisy svědčí o tom, že je dílem iluminátora Ludvíka Oberdorfera. Objevuje se však zde i jméno malířky Kateřiny Oberderferové a dvojnásobně užitý znak cechu malířského, což potvrzuje podíl Kateřiny na výzdobě. Z archivních pramenů vyplývá, že se stala posléze, v době odpovídající dataci rukopisu, manželkou Ludvíka Oberdorfera. Zemřela v roce 1612, což – ve shodě s uměleckohistorickým rozborem – vyvrací názor, že figurální výzdoba je pozdějším doplňkem ze 17. století. Přes nevysokou uměleckou úroveň je rukopis zajímavý z kulturněhistorického hlediska, neboť aktivní účast ženy-malířky je v českém prostředí v dané době ojedinělou záležitostí.

< zpět