Pavel Suchánek – Tomáš Valeš

Der Bildhauer Andreas Schweigl und die Sakralkunst in Mähren zur Zeit der josephinischen Reformen

Reformní církevní politika císaře Josefa II. (vládl 1780–1790), provázená masivním rušením klášterů a laických náboženských bratrstev, reformami liturgie a příklonem ke strohým klasicistním formám, je historiky umění považována za jednu z příčin konce baroka. Razantní omezení objednávek umění ze strany bohatých církevních institucí a všudypřítomných laických konfraternit jako jedněch z nejčastějších objednavatelů umění v 17. a 18. století zásadně ovlivnilo možnosti uplatnění umělců v provinciích a ukončilo dlouhou kontinuitu mnohých a po generace fungujících měšťanských dílen. Naproti tomu i josefínské reformy, jež zůstaly i po zrušení několika nejkontroverznějších Josefových dekretů po jeho smrti v platnosti, přinesly umělcům řadu nových úkolů a tvůrčích výzev. Názorně to ukazuje případ brněnského „učeného“ sochaře Ondřeje Schweigla (1735–1812), v jehož tvorbě i nadále dominovaly tradiční církevní zakázky, avšak jejich charakter se oproti počátkům jeho kariéry výrazně proměnil. Studie detailně zkoumá tyto proměny sakrálního prostoru josefínské éry. Konfrontuje obecné teoretické představy s praktickými problémy, které spoluutvářely podobu nových sakrálních projektů. Věnuje se roli centrálních i provinčních úřadů a rovněž mechanismům, jejichž prostřednictvím byla aktivně formována podoba veřejných církevních zakázek. Studie analyzuje tři desetiletí tvorby Ondřeje Schweigla, jenž od počátku vlády Josefa II. do své smrti dodal se svou dílnou uměleckou výzdobu do bezmála tří desítek kostelů v různých částech Moravy, Slezska a Dolních Rakous. Schweiglovi se přitom podařilo nejenom úspěšně se profesně prosadit v podmínkách nové státní církevní a stavební politiky, ale především díky svému vzdělání, uměleckým schopnostem i spolupráci s dalšími tvůrci dokázal vlastní invenční uměleckou tvorbou také sám aktivně formovat původně značně obecnou představu o novém pojetí sakrálního interiéru na přelomu 18. a 19. století.

PDF

< zpět