Petr Šámal

Žena na cestě k umění. Ženské výtvarné vzdělávání v 19. století v Čechách

Problematiku tvůrčího uplatnění ženy ve výtvarném umění lze v českém prostředí průběžně sledovat od první poloviny 19. století. K jejím základním tématům patří okolnosti uměleckého vzdělávání, významné pro utváření charakteru a rozšíření ženské tvorby. Příspěvek zachycuje formy uměleckého školení na různých úrovních, které se postupně nabízely ženám a dívkám, se zaměřením na období před osmdesátými lety 19. století, dosud málo zkoumané i z hlediska ženské výtvarné činnosti jako takové. Tehdejší cesty žen k dosažení uměleckých dovedností vykazují rozmanitost spojenou s vyrovnáváním se s omezujícími faktory dané doby. Pozornost se tu věnuje úloze rodinné umělecké tradice jako hlavnímu zdroji profesionálního výtvarného působení ženy v první polovině století. Připomenuty jsou aspekty výtvarného vzdělávání šlechtičen, jejichž umělecké uplatnění tvoří v tomto období nezanedbatelnou součást celku ženského umění. Především v rámci druhé poloviny 19. století je pak sledován vznik a rozvoj skupinového a veřejného ženského uměleckého školení, v jehož počátcích zastávala významnou úlohu známá škola kreslení Amálie Mánesové. Text následně zaznamenává způsoby hromadného uměleckého a uměleckořemeslného vzdělávání žen v šedesátých a sedmdesátých letech, které v tomto směru již významně předcházely činnosti Uměleckoprůmyslové školy. Pozornost zasluhuje novátorská výtvarná výuka na dívčí průmyslové škole Spolku paní sv. Ludmily od roku 1865 a od roku 1871 aktivita obdobně zaměřené, ale intenzivněji působící obchodní a průmyslové školy Ženského výrobního spolku. Pojednání si klade za úkol přinést průřezový pohled na počátky ženského uměleckého vzdělávání v Čechách, zachytit jeho základní rysy a poukázat na pozoruhodné aspekty tohoto tématu v historii ženské umělecké činnosti.

< zpět