Petr Uličný

The Making of the Habsburg residence in Prague Castle. History of the Journey of the Imperial Palace  from the Centre to the Periphery 

Když v roce 1526 nastoupil na český trůn rod Habsburků a zemím Koruny české pak vládl skoro čtyři staletí, vítal v Praze jeho prvního člena, Ferdinanda I., velkolepý královský palác, stojící v centru rozlehlého Pražského hradu. O necelé století později tam však byla situace zcela odlišná. Český král a římský císař Rudolf II. sídlil na samém okraji Pražského hradu v topograficky nevýhodném místě a Starý královský palác byl ponechán českým královským a stavovským úřadům a obchodníkům. I když šlo o radikální změnu a jednu z největších událostí v dějinách Pražského hradu, otázky proč, kdy a jak se tato velká translace rezidence odehrála, zásadní pro pochopení dějin tohoto ústředního místa českého státu, dosud nebyly položeny. Nejdůležitějším skutkem bylo přesídlení místodržícího vlády arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského kolem roku 1555 do malého paláce u Bílé věže. Habsburští architekti Hans Tirol a Bonifác Wohlmut neúspěšně navrhovali malý palác spojit se Starým královským palácem novým křídlem a vybudovat tak důstojnou rezidenci s dostatečným počtem pokojů. K ideji se po svém nástupu na trůn v roce 1576 vrátil císař Rudolf II. a nechal dvěma florentskými architekty (Antonio Lupicini 1579 a Giovanni Gargiolli 1586) provést nový návrh, který byl ve Florencii konzultován s Francescem I. de’Medici a v druhém případě také upravován Bernardem Buontalentim. Rudolf však nakonec zvolil jinou strategii a soustředil se již jen na rozšiřování paláce u Bílé věže do míst bývalých příkopů, kde vybudoval křídla obsahující prostory pro jeho sbírky. Byl to tedy Rudolf II., kdo královskou a císařskou rezidenci na Pražském hradě přesunul na nové místo, zcela mimo historické těžiště hradu.

PDF

< zpět