Petra Kernová

Spor o Bílka: Z dopisů Josefa Maudera, Julia Zeyera, Zdenky Braunerové a jejich současníků

Příspěvek reflektuje atmosféru uměleckého dění v českých zemích na konci 19. století, kdy mladá generace opouštěla dosavadní hodnoty a tvůrčí přístupy tolik hájené konzervativními akademickými kruhy, na místo kterých nacházela nové – modernější způsoby uměleckého sebevyjádření. Na základě studia bohaté písemné pozůstalosti pražského sochaře Josefa Maudera (1854–1920) bylo možné zachytit poměrně ostrou diskuzi sochaře a jeho přátel, kterou vyvolala secesně symbolistní tvorba Františka Bílka, Mauderova žáka. Josef Mauder dosáhl na konci 19. století vrcholu svého tvůrčího období a vlastním přičiněním získal v pražských uměleckých kruzích vysoké postavení nejen v oblasti sochařské praxe, ale také ve sféře teoretické. Mauder mladého sochaře Františka Bílka na počátku jeho umělecké kariéry podporoval, avšak odlišné přístupy k vlastní tvorbě cesty obou sochařů rozdělily. Korespondence mezi Josefem Mauderem a malířkou Zdenkou Braunerovou, básníkem Juliem Zeyerem a Františkem Bílkem, která se rozvinula v souvislosti s odebráním stipendia Františku Bílkovi a s jeho obranou uveřejněnou v Novém životě Zdenkou Braunerovou, dokresluje dobu prodchnutou rozdílnými názory a polemikami, dobu uměleckých zvratů, kdy se opouštěly akademické hodnoty ve prospěch moderního umění 20. století.

< zpět