Thomas Puttfarken

Caravaggio and the Representation of Violence

Článek vychází z přehnaného násilí zjevného v Caravaggiově díle a zkoumá jeho konvenční vysvětlení buď jako službu protireformační ideologii, nebo jako reakci na násilnost veřejných poprav v Caravaggiově době, nebo konečně také jako výsledek Caravaggiovy násilné povahy. Tato tvrzení jsou po prověření otázky "realismu" Caravaggiových obrazů a jeho předpokládaných antiteoretických zdrojů odmítnuta. Článek poté směřuje k hlavní tezi: dobová teorie poezie jako alternativní kontext pro zobrazení násilí. Autor zkoumá dědictví Horatia, a zejména Aristotela v renesanční poetice a ukazuje, jak reinterpretace jejich textů vedla k paragone mezi násilím v poezii a násilím v malbě. Tvrdí, že Caravaggio přijal výzvu, ačkoliv malířství bylo v mnoha ohledech uměleckým druhem s více omezeními než poezie, a ukázal, že by se mohlo, například v případě zobrazení násilných činů, nabízet jako umění věrohodnější a přesvědčivější. Přitom dospěl k výsledkům, které současní kritikové označovali jako "podivuhodné" - a autor tvrdí, že určité historické významy tohoto slova poukazovaly na očišťující působení Caravaggiových hrůzných výjevů, přesahujících pouhá ustanovení protireformační ideologie.

< zpět