Tomáš Murár

„Je-li umělecká forma vtělením duchovního vztahu ke světu...“ Max Dvořák a umění Pietra Bruegela staršího

Studie se zabývá interpretací pozdního uměleckohistorického uvažování Maxe Dvořáka (1874–1921) na příkladu Dvořákova textu o umění Pietra Bruegela staršího (1525–1569) z roku 1921. Dvořák po roce 1914 rozvíjel nový způsob výzkumu umění a jeho dějin, navazoval na teoretické uvažování o uměleckohistorickém vývoji svých učitelů na vídeňské univerzitě Franze Wickhoffa (1853–1909), a především Aloise Riegla (1858–1905). V historiografické literatuře je Dvořákova pozdní metoda výzkumu dějin umění reprezentována zejména jeho přednáškou o umění El Greca (1541–1614) či jeho nedokončeným projektem o výkladu malířství Tintoretta (1518–1594). Dvořákova pozdní uměleckohistorická metoda je v tomto kontextu spojována především s předválečným expresionismem a s jeho zájmem o vnitřní významy uměleckého tvoření, jak se jimi i Dvořák zabýval v textu o kresbách Oskara Kokoschky (1886–1980). Jak ukazuje předkládaná studie, další rozměr Dvořákova pozdního uvažování o dějinách umění lze vedle jeho textu o El Grecovi, Tintorettovi a Kokoschkovi sledovat na jeho interpretaci umění Pietra Bruegela staršího, jež může Dvořákovo uvažování přibližovat filosofii Georga Simmela (1858–1918) ze stejné doby či fenomenologii Edmunda Husserla (1859–1938). Na příkladu Dvořákovy interpretace Bruegelova malířství lze proto otevírat další otázky o jeho dějinách umění jako projevu „ducha“, s indikací a zároveň s překonáváním „lidského“ v uměleckém tvoření.

< zpět