Časopis je zařazen v databázích Web of Science (ISI Web of Knowledge) | Scopus | EBSCO | ARTbibliographies Modern | Design and Applied Arts Index | European Science Foundation (European Index for the Humanities – ERIH)
Veronika Rollová
„Stvoření nového člověka“. Dům československých dětí na Pražském hradě v šedesátých letech 20. století
V roce 1959 byla založena Ideová rada pro úpravy Pražského hradu, v jejímž čele stál prezident Antonín Novotný a jejímž úkolem bylo komplexní řízení stavebních úprav prezidentského sídla a místa schůzí KSČ. Součástí jejích velkolepých plánů bylo zbudování vyhlídkové trasy Aleje socialismu, spojující Hradčany s Letenskou plání, nebo přímo v areálu Hradu otevření Památníku dějin československého lidu, který měl prezentovat historii Čechů a Slováků jako sled vzpour a lidových bouří. Cílem úprav bylo proměnit Pražský hrad v památník, který by navždy připomínal právě dosažený milník v dějinách Československa: vybudování socialismu a počátek cesty ke komunismu, které vyhlásila nová Ústava z roku 1960. Sídlo prezidenta se mělo stát symbolem spjatým se socialistickým státem tak těsným, že by byl v očích lidí od něho neoddělitelným. Na jednom místě se měly reprezentovat všechny podstatné hodnoty československého socialismu: radost z práce a socialistické vlastenectví, vztah k historii a památkám, péče o výtvarnou kulturu. Dokončen byl jen zlomek schválených projektů. Prvním z nich se stal Dům československých dětí. Důvodem úspěšné realizace bylo jeho zaměření na nejmladší generaci, která měla sehrát hlavní úlohu v dalším vývoji země. Měl se podílet na stvoření nového, komunistického člověka. Od poloviny padesátých let se začaly do oficiálního umění vracet formální principy modernismu, které halily propagandu do přitažlivějšího, relativně progresivního hávu. Její cíle ovšem zůstaly stejné jako v předchozím období. Budova Domu dětí měla působit na všechny smysly svých návštěvníků: optimistickou výtvarnou výzdobu a zařízení doplňovala hudba a mluvené slovo. Na děti se zde pohlíželo jako na budoucí pracující, kteří byli vedeni k tomu, aby se stali zodpovědnými občany. Výtvarná výzdoba se ovšem i přes budovatelské zadání ve valné většině případů v konečné realizaci vyhnula přímočaře propagandistickému působení na malé diváky.
< zpět