Vilém Urban

Československý nábytek z polystyrenu a jeho vazby na futurologii bydlení

V šedesátých letech 20. století silně ovlivnilo světový design nábytku zapojení plastických hmot do nábyt- kářského průmyslu a intervence člověka do vesmíru. Tyto dva hlavní aspekty utvářely vznikající formální jazyk světového poválečného designu. Nová výrazovost byla napojena na vznikající teoreticko-filosofické směry z oblasti architektury, urbanismu a bytového prostoru, fascinované nejen lety do vesmíru, ale rovněž rychlostí, s jakou se vize budoucnosti stávala každodenní realitou. Československá republika jako nejzápadnější země východního bloku měla v poválečném bipolárním uspořádání světa ojedinělé geopolitické postavení. Na jedné straně svázanost sovětskou direktivou, na straně druhé geografickou blízkost k západním zemím, jako je Itálie nebo Rakousko, rozvíjející progresivní design. Právě tato rozporuplná pozice je jedním ze symptomů, které určitým způsobem vtiskly podobu tuzemské nábytkářské tvorbě. Československý nábytkářský průmysl na počátku sedmdesátých let 20. století vstupoval plánovaným vývojem polystyrenového nábytku do fáze vlastní „chemizace“. Období normalizace za vlády prezidenta Ludvíka Svobody (v úřadu prezidenta 1968–1975) je ve vývoji československé nábytkářské tvorby zásadním přelomem v materiálové základně a genezí nové výra- zovosti. Pracovníci brněnského Vývoje nábytkářského průmyslu, František Vrána (1934–2014), Miroslav Navrátil (1913–1999) a František Mezuláník (1930–2011), představili v roce 1972 v rámci státního úkolu skupinu vývojových modelů sedacího nábytku z polystyrenu, které vykreslují nejen oscilaci tuzemské produkce mezi masovou exportní výrobou nábytku a snahou reflektovat západní progresivní trendy, ale rovněž do jisté míry odrážejí soudobé trendy ve vývoji teorií obytného prostoru, progresivních architektonických vizích a soudobé populární kultury.

Vilém Urban: vilem.urban01@upol.cz

< zpět